Důchod je obdobím, kdy by si člověk měl užívat volného času, pěstovat své koníčky a trávit čas s rodinou – nikoliv se stresovat kvůli případným finančním obtížím vyplývajícím z ukončení pracovního poměru. Rovněž se v tomto životním období začínají řešit otázky dědictví, přičemž až donedávna bývalo zvykem, že synové a dcery často získali dům či byt svých rodičů. To se však – přinejmenším v Praze – začíná měnit.
Na trhu s nemovitostmi existuje zájem o rodinné domy s bohatou historií. Plusem je, pokud se daný dům nachází v oblíbené a vyžadované lokalitě. Vlastnit takovýto dům má své klady i zápory, přičemž mezi ty druhé se počítají vysoké náklady na jeho údržbu. Pokud tedy v domě žije člověk v důchodu, ne vždycky si náklady může dovolit. Prodej nemovitosti se za takovýchto okolností jeví jako logický krok.
Samozřejmě, když dojde na opuštění místa, kde člověk žil dlouhá léta či desetiletí, ne každý může být tomuto kroku nakloněn. K jeho domovu ho vážou vzpomínky i silné citové pouto, takže ačkoliv by si člověk vedl finančně lépe, kdyby velký a příliš nákladný dům prodal a místo toho si pořídil byt, který je mnohem snažší udržovat, ne každý tak učiní.
I v tomto případě se nabízí možné řešení, které uspokojí obě strany. Hezky česky lidově řečeno, vlk se nažere a koza zůstane celá. Jde o proces, kdy kupující zaplatí vlastníkovi nemovitosti pouze část tržní ceny. Což v případě historické vily s tržní hodnotou několik desítek milionů může být stále velmi vysoké číslo. Vlastník nemovitosti tak získá peníze na důchod a právo ve svém domově dožít, získá tedy doživotní užívací právo. Kupující si oproti tomu nový dům takříkajíc vyčeká, a navíc ho získá za menší cenu, než by byla skutečná hodnota dané nemovitosti. Možností platby za nemovitost existuje více – buď kupující vyplatí jednorázovou částku nebo konkrétní částku a prodávajícímu navíc následně vyplácí pravidelnou měsíční rentu jako přilepšení k důchodu.
Příkladem je pražská vila, kterou prodávající ve věku semdesáti pět let prodal za deset milionů (její tržní hodnota přičemž byla přibližně třicet milionů) a za plusovou měsíční rentu dvacet tisíc korun. Prodávající má i tak nadále ve vilě věcné břemeno a nemusí se ve starším věku shánět po novém bydlení ani se obávat o nedostatek peněz.
Tento model je tak vhodnou variantou pro seniory, kteří si zajistí dostatek financí na stáří, i pro nakupující, kteří domy získají za nižší než tržní cenu. Zato třetí strana v podobě dědiců již tak spokojená nemusí být. Pokud očekávali, že po svém starším příbuzném dům zdědí, díky uzavřené nákupní dohodě se tak nestane. Jedinou možnou variantou by bylo vyplatit věřitele, ale podobné možnosti nemá každý. Tento problém samozřejmě není třeba řešit v případě, že původní vlastník nemovitosti nemá žádné příbuzné či potomky, kteří by po něm mohli dům zdědit.
Nejnovější komentáře